Jak jsem prudil na koupališti.

Autor: David Vlk | 23.7.2017 o 18:51 | Karma článku: 9,74 | Prečítané:  1056x

Muži se prý dělí do několika kategorií. Například jsou zde Metrosexuálové, Ubersexuálové, Megasexuálové a pak normální chlapi. Průměrný slovenský Samko určitě patří mezi první tři skupiny. Já tedy rozhodně ne.

Já patřím mezi tu poslední skupinu. Se svými 40 kg živé nadváhy ani nemohu jinak. Napadne- li mne v horkém létě ta pošetilost,  že se dám do plavek riskuji,  že mne odstřelí nějaký horkem zmatený člen mysliveckého spolku v domnění,  že zachránil sousedy před ledním medvědem uprchlým ze zlínské  zoo.

Holt mé „Ztepilé“  tělo vystaveno po zbytek roku maximálně tak svitu metalhalogenových výbojek a zářivkových trubic  na mém koupelnovém studiu, nepůsobí ve společnosti bronzových „Adonisů"  a „Afrodit“ stručně řečeno patřičně.  

Dětem to však nevysvětlíte a tak se vždycky párkrát v létě musím sebrat a vyrazit s nimi na koupák. 

 Po zkušenostech z loňského roku jsem odmítl jít na renomované aquaparkové „Coolpaliště“  v našem okresním městě . Ostatně chlapa o velikosti Plejtváka obrovského vyvrženého na břeh, tam viděli už při mé loňské návštěvě a fórky o tom jak se z mých plavek dá ušít stan pro šest lidí, už jsem taky slyšel. Takže sednout k internetu a najít nějaký ten zašitý rybník, nebo zapomenuté venkovské koupaliště.

Manželka se vytasila s přírodním biotopem. Voda je tam zelená, takže v ní nemohou  Uber sexuálové předvádět pekáče břišního svalstva  a není tam žádný tobogán, takže tam nemůžou sexy krásky ukazovat své nové silikony pří „Náhodném“ sklouznutí horního dílu  plavek  v druhé klopené zatáčce.  

Je tedy rozhodnuto.  Pojedeme do Bohuslavic do přírodního koupacího biotopu.  A ve všední den, ať je tam míň lidí.

Po krátkém bloudění jsme biotop našli. Miniparkoviště pro asi deset aut a  nutnost dojít asi kilometr, trošku do kopce, ve mne budila značné naděje na tichý kout uprostřed stromů s čistým bazénem,  s vodou prostou chlóru. Taky značky vozů na parkovišti nepatřily zrovna mezi německou supetrojku a  nakonec  i  bodrý chlápek u kasy,  který pochrupkával na židličce a divil se, že někdo chce platit za vstup, navozoval poetiku „Veničky mé střediskové“. 

 Lidi tam samozřejmě byli, ale všehovšudy tak třicet kusů na dekách  a ve vodě se pohybovalo tak 15 dětí a dospělců.

Paráda. Stromy tiše šuměly, větřík pofukoval, desítka byla roztočená a slušně vychované místní děti nás zdravily „Dobrý den“. Areálek  prostý ,  malý , ale útulný, voda byla od pohledu čistá, troufnu si říct přirozeně voňavá s krásným svěžím odstínem polodrahokamu Vltavínu a všude kolem mě úplně obyčejní lidé.

Světe div se, chlapi tam měly na těle chlupy, ženské neměly nic navíc od plastického chirurga a dokonce jsem tam ani nezahlídl žádné falešné brýle od Christiana Diora.

O piercingu a kabelce od Louise Vuittona za 80 táců, tam taky nikdo neslyšel a v bufáčku měli párek v rohlíku, malý mastný bramborák a smažené hranolky z pytlíku. 

 Jaká to příjemná změna po mých oblíbených těstovinách z restaurantu La Brusla v Uherském Hradišti.

Vstupné na koupaliště bylo šokujícím způsobem nízké a ze stovky mi zbylo ještě na parádně vychlazenou Černou horu.  A hlavně, bylo možno si tam lehnout do stínu. 

To jsem ocenil,  protože přece si nebudu kazit svůj dokonale bílý, takřka namodralý,  chladivý odstín kůže, který si poctivě pěstuji celý rok pod zářivkami v kanclu .  

 ten bazén, malý, útulný a takřka prázdný.  A tak jsem plaval a plaval a nikdo si mě neprohlížel, protože pupek tam měla půlka chlapů a děcka byly některé od poctivé venkovské stravy taky pěkně boubelaté.  Bylo to prostě takové trochu rustikální, nebo spíš retro pohodové odpoledne.

Unaven 15 bazény, rozhlížím se tak po koupališti a nemůžu si nevšimnout, že móda nechat si potetovat půl těla čínským jídelním lístkem, anebo ojetými citáty z knih, které  jsou vysoce nad chápání nositele kérky, tady taky moc nefrčí  a místní maminy nemají ani vlasy napletené z vlasů chudých chudin Indek, ani korálky na pěticentimetrových umělých řasách ani botulotoxinové pysky ala Cameroon Diaz.

Pohodička byla takřka neuvěřitelná.  Tohle nemůže trvat dlouho!  Kdy dorazí místní milionář a kdy místní „Král mičudy“- fotbalista okresního přeboru.

A kdy neodolatelná blond kráska se škorpiónem na levém kotníku? A taky jsem se dočkal. Za chvíli přijelo vytuněné, terénní  BMW z třetí ruky a obrovskými zlatými, litými koly, za jejichž cenu by středně velká rómská osada přežila dvě zimy.

Vystoupil  holohlavý opálený  řízek se zlatými řetězy kolem krku a zápěstí , od hlavy k patě oháknutý do značky Uncle Sam, ustlal si deku kousek od nás a zbytek dne přes mobilní telefon řevem dirigoval své tři zaměstnance,  podle toho jak je sekýroval a co jsem slyšel , to tipuji, že to byla jeho sedmdesátiletá, stará matka  s otcem a nezletilá švagrová.

No a pak konečně dorazil místní párek snů!

Ona něžná , mladičká víla čerstvých šestnáct, oči jako dvě hluboké hnědé tůňky, plné ještě něžné dětské nevinnosti  a dychtivosti po velkém světě. Tělo pružné jak lískový prut  a roztomilý mírný předkus .

On místní fotbalový génius asi osmnáct let, vysoký, opálený princ Krasoň, co když jde kolem základní školy,  házejí  po něm z otevřených oken podprsenky i učitelky z prvního stupně.

Sebejistota prudkého borce okresního formátu se dala krájet. Rozehrál hru svalů a šlach, udělal několik vln na svém dokonalém břišním svalstvu  a odtáhl tu chuděrku do bazénu.

V té době jsem si dával další bazén. „Mistr světa a přilehlého okolí“ začal dovádět se svou „Obětí“ ve vodě a  začal ji tam docela drsně topit. Dělal to s převahou sedmdesáti kilového rotvajlera, když uloví malé vyděšené kotě .

Ona evidentně neuměla moc plavat a tak se tam chuděrka potácela chvíli pod vodou, chvíli zase nad, párkrát si lokla, fňukala, nelíbilo se jí to, ale držela se ho jako klíště. Když už si přece pana „Úžasňáka“ vybojovala, tak ho musí mít za každou cenu.“ To budou holky čumět,  kdo ji zkazil život.

Chvílemi sice měla v očích slzy, protože se opravdu bála a ten její  topitel a trapič se triumfálně rozhlížel po divácích okolo a posměšně nad ní ohrnoval nos. Vždy ji potopil a pak zase zachránil s nějakou rádoby vtipnou poznámkou. Neopomněl u toho samozřejmě pózovat a vlnit svalstvem.

A já to smutně pozoroval, protože mám dvě malé dcery a ten pitomec se k ní choval opravdu otřesně, dělal zní přede všemi z té jejich vesnice hloupé zamilované jelito, jakých on může mít na každém prstě deset a místní babky už to ostřily a sledovaly se značným zájmem.

Mně bylo jasné, že tenhle darebák  jí jenom ublíží, že až dostane co chce, tak ji odkopne, pošlape, pošpiní, potupí  a ještě pak nakonec pomluví a sbalí její  nejlepší kamarádku, které udělá to stejné.

A já, protože jsem zodpovědný , milující otec dvou malých holčiček , už jsem viděl,  jak to šestnáctileté mládě ženy má zkažený život, jak se bude trápit a plakat a pak přesvědčí sama sebe, že si za to může sama, že ji nechal, protože je strašně tlustá  a tak přestane jíst a začne zvracet,  bude bulimička, nervově se zhroutí  a začne se řezat žiletkou a zničí si kvůli jednomu pitomci celý život.

A její táta se na to bude jen z povzdálí koukat a zničí to život i jemu, protože on je jenom starej chlap, který ženám rozumí asi tak, jako každej chlap, tudíž vůbec. A neví, jak by jí pomohl, protože ona pomoct vlastně nechce.

A tak se to ve mně všechno vzbouřilo, ve svalech jsem cítil tepat pneumatická kladiva a začal jsem vidět rudě. A voda kolem mě vařila a já kolem toho zmetka  v tý zelený  vodě kroužil jak nasranej žralok kladivoun a přemýšlel jsem,  jestli jak plavu okolo, tak nemá trochu víc máchnout pravou „Ploutví“ a jen tak mimoděk mu přerazit páteř?

 Ale bylo mi jasný, že ona  by se ho ještě zastávala a snažila se ho zachránit a mě utopit. A tak jsem pochopil, že na to musím jinak a hlavně rychle, protože jí už teče z nosu, má celé rudé uslzené oči, sebevědomí v háji a nikdo z lidí kolem bazénu mimo mě nechápe, že tady se láme jeden lidský osud.

A tak jsem si při dalším bazénu všiml, že ten „Krasoň“  má na levé straně hrudi filigránsky propracované dlouhé tetování, evidentně nějaký duchaplný nápis  psaný severským runovým písmem.

Tak tam k nim doplavu, zastávím a uctivě se zeptám:

“Promiňte mladý muži, všiml jsem si, že máte na prsou nějaké obdivuhodné tetování, to je norské  runové písmo?“

Krasoň se nafoukl a obecenstvo kolem bazénu natáhlo krky .

„Jistě dědo, jestli chceš, tak Ti řeknu co je tam napsáno.“ Odtušil blahoskvolně s převahou.

„Jistě to bych rád, runy mne velmi zajímají“ Uctivě jsem odtušil a mlčením přešel toho dědu, přestože je mi teprve  47.( I když přiznávám, že jsem si musel  levou nohou přišlápnout pravou, kterou jsem už měl napřaženou, že mu kopancem vyrazím jeho běloskvoucí chrup.)

„Takže, je to takový bojový slogan, píše se tam, že jsem rychlý a silný jako ocelové kladivo boha Thóra.“ Informoval mne Krasoň a sebevědomě se na mne zubil svým dokonalým ozubením.

Jeho oběť  polkla doušek zelené vody a obdivně na něj hleděla. 

 „Promiňte mladý muži to se mi nezdá. Dovolte abych se představil . Mé jméno je docent Přemysl  Snivý, jsem profesorem historické literatury na univerzitě Jana Evangelisty  Purkyně v Olomouci a mám za sebou několik seminářů o severském runovém písmu přímo na univerzitě v Oslu“. Lhal jsem až se mi od huby prášilo a zcela suveréně hleděl do jeho Newmanovsky modrých očí .(„Já Ti dám toho dědu smrade“).

Suverén poněkud  znejistěl.

“Aha pane profesore a co to tam mám tedy podle Vás vytetováno?“ otázal se nejistě.

Ověřil jsem si jestli mám pozornost hnědých hlubokých očí . Hleděla na mne se zvědavým zájmem. „Ukažte mladý muži, já bez brýlí špatně vidím. To víte vědátor- pořád ležím v knížkách.“ Blafoval jsem o sto šest, protože u doktora přečtu na tabulce dokonce i výrobce dole pod tabulkou. 

Krasoň zaťal v pěst,  vytočil se v pase, nafoukl hrudník a zaujal kulturistickou pózu odkoukanou z remaku filmu Connan Barbar.

 „Aha, ano , ano už to Vidím, tady je napsáno:  „Mám rád koprovou omáčku a jsem teplá Bukvice…..  Hmm........... tak to je tedy drsný veřejný coming out mladý muži, takhle  veřejně se přiznat, že jste homosexuál, to chce odvahu“.  Pokýval jsem uznale hlavou, poplácal ho žoviálně medvědí silou po svalnatém rameni a  majestátně odplul  volným stylem takzvaně „Na čubičku.“

Krasoňova ztepilá póza splaskla a on tam stál splihlý, s otevřenou hubou vyraženým dechem a zíral. Babky na břehu vyprskly drnčivým řehotem a dívenka si utřela nos. Přes zvlhlé oči jí blýskali veselí rarášci, dala si svou krásnou dlaň před  ještě krásnější,  jahodovou pusu a za ní se kuckala potlačovaným smíchem.

„Tak tuhle už nedostaneš ty Nádivo.“ Projelo mi spokojeně hlavou.

Usmál jsem se a plaval dál vstříc letnímu slunci.

Protože já v tu chvíli věděl, že jsem ji zachránil. Že jsem za všechny nás táty od dcer, kteří se musí smířit s tím, že jim toho jejich andílka jednou odvede nějaký potetovaný, opálený pitomec a při nejlepším jí pouze zkomplikuje život,  zachránil alespoň tuhle jednu malou čistou holku.

Že jsem to mohl a musel udělat a taky jsem to udělal a to bylo to nejhezčí co mě mohlo letos na koupališti potkat.

 
Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Gašpar prikryl Kočnerovho vyšetrovateľa

Policajný prezident tvrdil, že požiadal prokurátora o správu, aby mohol proti vyšetrovateľovi zakročiť. Prokuratúra takú žiadosť nedostala.

DOMOV

Košičanku pustili z letiska v Burgase po dvoch dňoch

Pas jej priviezla dobrovoľníčka, ktorá prípad zachytila v médiách.

KOMENTÁRE

Ficov zásadný prelom. Alebo ani nie

Sme na priesečníku, keď Ficov prospech a prospech krajiny, sa pretínajú.


Už ste čítali?